Alergická rýma je stále častějším onemocněním. Celosvětově postihuje 20 až 25 % populace. I když to není nemoc smrtelná nebo vedoucí k léčbě na lůžku, je mnohdy velmi obtěžující a vede k značnému zhoršení kvality života pacientů. Topické steroidy podávané na nosní sliznici jsou podle posledních doporučení u alergické rýmy lékem první volby. Jejich protizánětlivý účinek je dán neselektivním ovlivněním řady buněk.
Histamin a cysteinylové leukotrieny jsou důležité mediátory alergického zánětu. Jejich účinek je blokován antihistaminiky a antileukotrieny. Antihistaminika blokují časnou fázi alergické reakce, antileukotrieny pozdní. K léčbě alergické rýmy jsou zatím oficiálně z těchto dvou skupin léků používána pouze antihistaminika. Antileukotrieny sice prokázaly dobrou účinnost při léčbě alergické rýmy, zatím jsou ale určeny pouze pro léčbu astmatu nebo s astmatem spojené alergické rýmy. Samostatně podávaná antihistaminika ani samostatně podávané antileukotrieny nejsou účinnější než intranazálně podávané kortikosteroidy.
Cílem studie skotských autorů bylo porovnat účinnost kombinace antihistaminika s antileukotrienem v porovnání s intranazálním steroidem při léčbě sezonní alergické rýmy. Placebem kontrolované studie se účastnilo 22 pacientů se sezonní alergickou rýmou průměrného věku 35 let. První skupina náhodně vybraných pacientů byla léčena mometazon furoátem nosním sprejem po dobu 2 týdnů, druhá skupina kombinací cetirizinu 10 mg a montelukastu 10 mg.
Každá skupina začínala studii nejprve 7denním až 10denním podáváním placeba a dále byl podáván účinný lék. Pacienti si každý den vedli záznam o intenzitě obtíží a měřili si nejvyšší nosní výdechovou rychlost. Po každé léčebné periodě jim byla provedena zadní rhinomanometrie, akustická rhinomanometrie a stanovena koncentrace NO ve vzduchu v nose (indikátor alergického zánětu).
Při aktivní léčbě pozorovali všichni pacienti významné zlepšení příznaků a nosní průchodnosti. Při léčbě placebem zlepšení nenastávalo. Výsledky obou léčebných režimů (mometazon furoát intranazálně nebo kombinace cetirizin a montelukast) byly obdobné. Účinnost žádného z nich nepřevyšovala ten druhý. Při hodnocení laboratorními vyšetřovacími metodami (rhinomanometrií nebo stanovením NO) však nebyly pozorovány žádné rozdíly mezi aktivní léčbou a placebem ani v jedné skupině. Domácí měření nosní průchodnosti a zaznamenávání příznaků je tedy mnohem citlivějším ukazatelem než laboratorní měření.
(van)
Zdroj: Wilson AM. Clin Exp Allergy 2001;31:61–68.
