S rostoucím stěhováním a dojížděním za prací, a také cestováním na dovolené v rámci celé Evropy vyvstala potřeba aktuálních informací o výskytu sezonních pylů v jednotlivých zemích.
Výskyt alergií roste a počty alergiků se během posledních deseti let zdvojnásobily. Evropský kontinent sahá od Atlantického oceánu až k Uralu. Na této rozloze nalézáme mnoho různých geografických podmínek, klimat a odlišné vegetace. Typ pylové alergie v daném místě je tím pochopitelně ovlivněn, úlohu hraje dokonce i mikroklima.
Podle typů alergenů můžeme Evropu rozdělit do šesti oblastí:
- Arktická oblast – sem patří severní Evropa. Hlavním alergenem je bříza.
- Oblast střední Evropy – hlavní alergen je bříza, trávy a rostliny deciduálního lesa.
- Oblast východní s hlavními alergeny trávami, starčekem a ambrózií.
- Oblast horská – hlavními alergeny tu jsou trávy a stromy.
- Oblast středozemní – zde jsou mírné zimy a suchá léta a hlavními alergeny jsou trávy, drnavec, olivovník, cypřiš.
- Střední a severní oblasti – alergeny jsou zde velmi vzácné.
Klinické a aerobiologické údaje však ukazují, že pylová mapa Evropy se postupně mění vlivem kulturních faktorů, například jsou importovány nové druhy rostlin k osazování městských parků. Roste také vliv mezinárodního cestování. To například způsobilo expanzi ambrózie do Francie, severní Itálie, Rakouska a Maďarska.
Pylová sezona je kratší a méně intenzivní se stoupající zeměpisnou šířkou. Její nástup, intenzita a trvání jsou však závislé na aktuálním počasí v daném roce. Jinými slovy, začátek kvetení daného druhu v jednotlivých lokalitách a jeho šíření na sever nebo na jih se mění rok od roku.
Mapy výskytu pylů z minulých let tak slouží pouze jako orientační vodítko pro aktuální situaci a musí být stále inovovány. V Evropě byly proto počítačově propojeny národní pylové informační služby vzájemně, vznikla celoevropská informační služba – European Aeroallergen Network Server. Údaje o tom, co právě na různých místech kvete, dnes lze pohodlně nalézt na internetu, například na adrese www.polleninfo.org.
(van)
D Amato G, a spol. Allergy 1998;53:567–578.
