Poškozují vytrvalostní sporty průdušky?

Sportem ku zdraví. Otázkou však zůstává, zda to platí za všech okolností. Námahou vyprovokované dýchací potíže jsou u atletů poměrně časté.

Příčinami pozátěžového astmatu se proto zabývala řada studií, které zkoumaly změny počtu a charakteru buněk v dýchacích cestách vyvolané fyzickou zátěží.

Překvapivě se ukázalo, že u atletů nezávisí závažnost pozátěžového kašle a dušnosti na změnách v buněčném zastoupení v průduškách.

Sportem ku zdraví. Otázkou však zůstává, zda to platí za všech okolností.

Námahou vyprovokované dýchací potíže jsou u atletů poměrně časté a u pacientů s astmatem je popisována snížená tolerance zátěže. Příčinami pozátěžového astmatu se proto zabývala řada studií, které zkoumaly změny počtu a charakteru buněk v dýchacích cestách vyvolané fyzickou zátěží.

Překvapivě se ukázalo, že u atletů nezávisí závažnost pozátěžového kašle a dušnosti na změnách v buněčném zastoupení v průduškách. K čemu tedy změny v počtu a typu buněk slouží?

Větší prokrvení, horší dýchání

Během fyzické zátěže dochází u astmatiků i u zdravých jedinců k roztažení průdušek, krátce po ukončení zátěže se může u některých jedinců objevit jejich stažení. Podkladem tohoto jevu jsou patrně změny složení hlenu na sliznicích dýchacích cest při usilovném dýchání. Hlen vysýchá a zahušťuje se. Takto změněný hlen potom dráždí přilehlé buňky k uvolnění zánětlivých působků a ke stažení hladkého svalstva průdušek. Současně může být průsvit průdušek zmenšen také rozšířenými cévami při vyšším průtoku krve.

Cílem studie italských autorů bylo analyzovat změny v zastoupení buněk v průduškách a jejich vztah k funkci plic a ke klinickým příznakům u vytrvalostních sportovců. Hodnotili výsledky studií prováděných u špičkových atletů zimních i letních vytrvalostních disciplín. V klidovém stadiu byly u všech sportovců v průduškách nalézány zvýšené počty buněk zánětu, tzv. neutrofilních leukocytů.

Pozor na suchý a chladný vzduch

Elitní plavci a lyžaři měli v průduškách zvýšené také počty dalších typů zánětlivých buněk – lymfocytů a eozinofilů. Tento jev lze vysvětlit vystavením organismu dráždivým látkám nebo chladnému suchému vzduchu.
Vyšetření po zátěži však u žádného z atletů neprokázalo aktivaci těchto zánětlivých buněk v dýchacích cestách. Vlivem vytrvalostního sportu dochází tedy k výraznému zvýšení počtu zánětlivých buněk v dýchacích cestách, zůstávají však v klidovém stadiu a nejsou aktivovány ani po zátěži. Pozátěžový kašel a stažení průdušek některých atletů tedy nemá stejný imunologický podklad jako astma, je způsoben pouze fyzikálně chemickým drážděním sliznic.

Výsledky autoři uzavírají konstatováním, že vytrvalostní sporty dlouhodobě průdušky nepoškozují, vzniklé změny – příliv zánětlivých buněk – je možné hodnotit spíše jako adaptaci na opakované usilovné dýchání při zvýšené fyzické zátěži. Jejich přesný význam zatím není zcela objasněn, nevedou ale k poškození dýchacích cest.

(van)

Zdroj: Monsignore MR, a spol. Clin Exp Allergy 2003;33.

website.web.ps.text.newsletter_free_subscribe