Podzimní testování aneb Boj s alergií startuje

Stanovení přecitlivělosti je závislé na anamnéze, tedy na zdravotní historii pacienta. Dobrý alergolog díky této hlubší průzkumné sondě může pojmout podezření na nejpravděpodobnější spouštěče a žádné testy pak nemusí být potřeba. Ale protože negativní alergologický test může ukázat na jinou přecitlivělost či vysvětlení obtěžujících příznaků, je velmi užitečné ho provést. To platí obzvláště u potravinových alergií – tam může nesprávná diagnóza vést k celoživotnímu, zbytečnému a obtěžujícímu vyloučení některých potravin z jídelníčku dotyčné osoby. Tyto testy jsou také vhodné tehdy, když si lékař není jist, zda jsou příznaky způsobeny pouze alergií, nebo jestli je zapojen i jiný proces.

Když „promluví“ krev

Pravé alergie jsou typicky spojované s tvorbou protilátek typu E (imunoglobulin E, zkráceně IgE). Takzvaný RAST neboli radioalergosorbentní test stanovuje alergen-specifické protilátky. Pokud je toto vyšetření pozitivní, rozhodně ještě nejde o diagnózu alergie. Často bývají kladné výsledky získány u osob, které nemají žádné klinické příznaky.

Zcela novým krevním vyšetřením je CRD, což se překládá jako „diagnostika pomocí alergenových složek“. Tento test dokáže v krvi zjistit protilátky proti jednotlivým částem alergenu a je velmi přínosný.

Zastaralým vyšetřením je pak zjišťování celkového IgE. Nepřináší velký užitek, protože situací, kdy se zvyšují IgE protilátky, je mnoho. Tyto alergologické testy (tzv. IgE panely) lze provést jednoduše i u praktického lékaře a v některých zemích zakoupit v lékárně, ale odborníci je nedoporučují. Jejich spolehlivost je nízká a výsledky není snadné objasnit.

Další cesty k odhalení 

1. Kožní prick test. Jde o nejběžnější vyšetření. Na vnitřní stranu předloktí je aplikován roztok alergenu a poté je kůže narušena drobným kopíčkem. Výsledky jsou zjevné do 15–20 minut – v případě alergie se utvoří otok nebo zarudnutí. Lze testovat třeba jen pár, ale také až 25 alergenů najednou. Pacient nesmí před vyšetřením užít léky proti alergii, výsledek by byl falešně negativní. 
2. Provokační test. Ten se provádí pouze pod dohledem specialisty v nemocnici. Pacient je vystaven malému, ale postupně se zvyšujícímu množství podezřelého alergenu, a to až do prvního náznaku vyrážky, svědění, dýchacích obtíží nebo poklesu krevního tlaku. Toto je zlatý standard mezi alergologickými testy. Občas se stává, že anamnéza silně ukazuje na jeden alergen, zatímco objektivní testy jednoznačně potvrzují zcela jiný – a právě v této situaci je provokační test správnou volbou.
3. Atopický epikutánní test (patch test). Používá se v případě kontaktní dermatitidy, tedy kožní dotykové alergie. Na pacientova záda se pomocí náplasti připevní testované látky, obvykle 48 hodin poté se náplasti sejmou a zhodnotí výsledky. Zánět kůže znamená pozitivitu. Takto se diagnostikuje pozdní neboli buněčná alergie. 
4. Nekonvenční alergologické testy (založené na měření tepu, analýze vlasů, tělesném magnetismu, …). Odborníci je neuznávají, provozují je pouze léčitelé a nemají žádný prokazatelný podklad, přestože jejich provedení nebývá vůbec levné. Nevedou ke správné diagnóze a různá omezení, která jsou jejich výsledkem, pacienta pouze zbytečně obtěžují a jeho zdravotní problémy neovlivní.

Otužování organismu 

Pokud je někomu diagnostikována alergie, nastává otázka, jak ji léčit. Jednou z možností je specifická imunoterapie neboli desenzitizace. Léty prověřená terapie je vhodná pro některé těžké druhy přecitlivělostí. Jejím základem je podávání zvyšujících se dávek alergenových extraktů, které trvá roky. Ty jsou aplikovány buď injekčně, nebo pod jazyk. Jde vlastně o pokus změnit imunitní odpověď organismu, aby alergeny už nepovažoval za hrozbu, ale naopak je začal tolerovat. To se děje prostřednictvím tvorby „regulačních“ imunitních buněk, které mohou potlačovat tvorbu IgE. Imunoterapie není bez rizika, je nákladná a časově náročná.

• Je obzvláště vhodná pro alergie na včelí a vosí bodnutí (u pacientů, kteří měli v reakci na bodnutí anafylaktický šok nebo otok dýchacích cest).
• Využívá se i při těžké senné rýmě (ta běžná se dá snadno zvládnout za pomoci nosních a očních kapek nebo antihistaminických tablet, případně inhalátoru s kortikoidy u astmatiků).
• Vliv desenzitizace na atopický ekzém a astma nebyl dosud prokázán.
• Účinek na potravinové alergie je předmětem intenzivního výzkumu. 

Imunoterapie může být doporučena v případě, jestliže je těžce alergická osoba neschopná zvládat své příznaky odstraněním spouštěče ze svého okolí a použitím běžných léčiv. Také se navrhuje tehdy, když nepříjemnou reakci způsobují i zcela minimální dávky alergenů, které jsou přítomny na oděvech, ve veřejných budovách apod. Profesionální alergie, jako například u veterinářů, by také měla být důvodem k nasazení desenzitizace. 

Běh na dlouhou trať

Klasickým způsobem podání imunoterapie jsou podkožní injekce, které obsahují alergen. V první fázi se aplikují zhruba v týdenních intervalech, zatímco dávky jsou stále zvyšovány. V udržovací etapě se podávají jednou za několik týdnů po dobu alespoň dvou let. Po každé injekci je třeba zůstat ve zdravotnickém zařízení alespoň hodinu pro případ závažné alergické reakce. V místě vpichu se běžně objevuje svědění a otok, ale většina pacientů je zcela bez potíží. Někteří mohou cítit příznaky podobné chřipce nebo únavu. Tyto nežádoucí účinky mírní klidový režim v den injekce a vynechání alkoholu. Moderní vakcíny jsou však vesměs velice bezpečné, mají málo nežádoucích účinků a dobré výsledky. 

Výjimečná varianta

Zrychlená imunoterapie je metoda, kdy je udržovací dávky dosaženo dříve než v klasickém schématu. Každý den je podáváno několik injekcí, což může vyžadovat krátkodobou hospitalizaci. Je prováděna u pacientů, kteří měli po včelím/vosím bodnutí anafylaktický šok. A to proto, aby byli co nejrychleji chráněni před život ohrožujícím stavem, který by nastal, kdyby byli znovu zasaženi. Jinak se toto schéma používá výjimečně.

Alternativa bez injekcí 

Sublingvální imunoterapie (SLIT) se používá u dětí a dospělých, kteří mají alergie na vzdušné alergeny. Těmi mohou být:

• pyly,
• plísně,
• roztoči,
• zvířata.

Obvyklý postup je každodenní podání tablety nebo spreje pod jazyk, dávka se opět zvyšuje. Existuje riziko mírných reakcí, které ale časem mizí. Bylo prokázáno, že tato terapie významně snižuje intenzitu příznaků alergie, a je tak zásadním pomocníkem v jejím zvládání. Léčba je bezpečná a její délka je v současné době asi 3 roky, ale i při kratší aplikaci může být stejně efektivní. Použití však není příliš časté, protože je drahá. Sublingvální imunoterapie je velice efektivní při řešení alergické rýmy, ale prozatím nejsou informace pro srovnání s injekční formou. 

Neztrácejte čas!

Pylová imunoterapie nemůže začít v pylové sezóně. Je proto dobré jít na vyšetření co nejdříve, aby se v případě, že pacient je adeptem pro tuto léčbu, nepropásla vhodná doba. S terapií se musí začít několik měsíců před výskytem prvních pylových zrnek. Obvykle trvá alespoň půl roku, než se příznaky zlepší, často i déle. Pacienti, kteří prodělávají imunoterapii, by proto měli nadále pokračovat v užívání antialergických léčiv, tak jak jsou zvyklí.  

(pez)

Zdroj:
https://www.allergyuk.org